Bá-snění

Tužka a papír změní svět. Poezie tvoje srdce. Moje velká láska a vášeň. Psaní básniček. Jen tak. Pro radost.
Některé jsou tady a některé v knížce.

Roubenka

Naroubuju sebe, tebe
ty uhneš tady, já zas tam,
tady to seseknem, upravíme,
bude to láska jako trám.

Po chvíli v setnici,
já na nože, ty červený baret,
nějak jsme si nevšimli miláčku,
že nežijem v roubence,
ale v domečku z karet.

Už se nebojím

Už se nebojím,
že se mi rozplyneš
v páře z ranní koupele.
Už se nebojím,
že zůstane mi v dlaních touha
a láska na bříškách prstů.
Už se nebojím kroků, cesty,
co někdy zdá se až moc dlouhá,
ani zářezů v čele postele.
Už se nebojím svých jizev na těle i na duši,
ani toho, že možná přidáš další,
už se nebojím vrásek na čele,
ani polopravd a falší.

Čeho se taky bát, jen díky za to,
že zas a znova,
stále pod proudem
jsou vlákna Purkyňova.

Co kdybych zítra umřel

„Co kdybych zítra umřel?“
„Dnes milovala bych tě jako nikdy.“
„Co kdybych zítra umřel?“
„Dnes zapomněla bych na všechny naše křivdy.“
„Co kdybych zítra umřel?“
„Dnes každý dotek, polibek by byl tak trochu jiný.“
„Co kdybych zítra umřel?“
„Dnes nebylo by místo na pochyby.“
„Co kdybych zítra umřel?“
„Dnes hladila bych tě ve vlasech až do božího rána.“
„Co kdybych zítra umřel?“
„Z tváří slíbat by se dala voda slaná.“
„A co kdybych zítra žil?“
„Až zítra blázne? Pak zemřel jsi už dnes a nic jsi neprožil.“

Banánové palačinky

Jeden banán, dvě vejce k tomu,
pomalu si zvykám, že už nepřijdeš domů.
Pořádně rozmixuj, na pánev trochu oleje,
na hrudníku jak na Štrbském plese smuteční závěje.
Smaž rychle – půl minuty každou stranu
ještě tě cítím krvi, ve snech co chodí k ránu.
Podávej s marmeládou, burákovým máslem nic na tom není,
jak lehce praskal olej, stejně chci najít sílu k odpuštění.
Jeden talíř takové dobroty nikdy není dost,
ty snídáš s jinou, já znovu sama učím se vítat noc.
Co bylo chladne a bledne, jak obrázek do vitrínky,
ještěže na světě pořád jsou, slaďoučké palačinky.

Thurakiel

Já viděl všechny krásy světa,
já v pažích sílu králů měl,
kam vkročil jsem tam právo veta,
pevně cestou svou jsem šel.
Pak přišla jsi má něho milá,
tvé dlaně jemné jako mech,
křehce jsi mě pohladila,
láskou voněl, šeptal dech.
Špičky prstů tančí hrudí,
na šíji horká tvoje tvář,
ten dotek z klamu svět můj budí,
a pravdou probouzí se nevědomý lhář.

Já přece viděl, cítil ve své slávě sílu,
bezbřehá byla moje moc
ty z malicherných bojů děláš jen kousky jílu,
a vládu nad zemí přebírá noc.
Ráno cítím něho milá,
srdce taje, paže sílí,
hojí se cos pohladila,
my jedním jsme v tu chvíli.
Já získal víc, než dřív jsem měl
Já byl jsem Thurak
Tys má El.
Navěky Thurakiel.

Anděl

Já potkala dnes anděla s nalomeným křídlem,
šel pomalu do obchodního domu,
já bláhová myslela, že nebe je jeho sídlem,
on jen pousmál se tomu.
Já ptala se u keříkových rajčat v akci,
jak zlomil si svou touhu k letu
on pohladil mě po tváři a řekl jen jedinou větu:
„To je jen vzpomínka na to, co mě nejvíc posílilo.“
Pak nabral si do sáčku brambor přesně kilo.
„No jo, ale jak se dostaneš zpátky do nebe?“
Já naléhala a on byl smíchem bez sebe.
„Máš to nějaké pomotané, zdá se mi.
I my andělé musíme umět být nohama na zemi.“
Pak vlepil mi do dlaně z kovové váhy etiketu, kde stálo pod kódem čárovým:
„Otevři se světu. Neboj se srdcí, křídel zlomených, ať krok tvůj vede ke svobodě.
Když bude třeba rady mé, najdeš mě kdekoliv, i mezi regály v uličce,co vede k balené vodě.“

Algoritmus lásky

Zadám si do počítače svoje požadavky,
měl bys nosit trenky, ne slipy, boty, ne žabky.
Metoda zdola nahoru,
každej den množina dobrýho humoru.
Porozumění bude programovacím jazykem
a nové vzruchy vítězí nad zvykem.
Optimalizace ať děje se za chodu,
řešení konfliktů dle přesného návodu.
Konečný počet jednoduchých kroků,
zapíšem do grafu odžitých roků.
Poskládám si tě z jedniček a nul,
tak trochu chladný a sterilní,
ale zase ne vůl.
Sakra.Hlásí to chybu,
pro nedostatek odvahy,
program prý spouští se
kousek níž od brady.
Logika visí tak trochu na vlásku,
kompjůtr nenašel postupy na lásku.
error

246total visits,1visits today