Chtěla bych mít život, jako fotku na “instáči”…

….napadlo mě jednou, když jsem projížděla fotky svých přátel a ostatních lidí, co ani nevím, jak se stalo, ale prej je sleduju na Instagramu. Říkala jsem si, to by bylo super. Můj život by byl pořád veselej, plnej rozzářenejch fotek a všechno bych viděla přes jeden sluníčkovej filtr. Taky bych určitě pořád cestovala a dělala fotky od vodopádů, od moře ze skal apod. Na břiše pekáč buchet. Vypadala bych pořád mladě, svěže a rozzářeně. Moje vztahy by byly jak vystřižený z časáku o plánování svateb.

Dokonce jsem si vzpomněla, že mi jednou kamarádka říkala: “Hele, víš kolik lidí by dalo já nevim co za to, aby mohli mít život jako ty?” To mě celkem vyděsilo. Nevím jestli někdo na světě sní o tom, že bude svobodná, bezdětná třicátnice, která neustále řeší, proč tady vlastně je a jakej to má všechno smysl. Jenže moje fotky na fbíčku a instáči jsou jiný. Jasně nebudu se přece fotit, když mám depku nebo když řeším nějakou patálii. To by se na sociálních sítích přece nelíbilo.

Akorát mi došlo, jak jsem si za tu dobu, co na sockách jsem, nevšimla jak velkej vliv mají na myšlení a na představu o životě. Já se dokonce přichytla, že místo toho, aby mě ty všechny online příběhy inspirovaly, tak ve mně působí celkem blbej pocit. Dokonce jsem se přistihla, že se začínám srovnávat s těma sluníčkovejma lidma. Samozřejmě jen do chvíle, kdy je potkám osobně. Neb každej má nějakou botu, co ho tlačí a ta většinou na těch obrázcích nejni vidět.

Taky mít takovej veřejnej život nejni žádnej med. Prezentujete nějakou představu o sobě, lidi podle fotek maj o vás zase úplně jinou představu, vy pak máte pocit, že nějakou představu musíte plnit a nakonec už člověk ani neví kdo je on a kdo je ta fotka na instáči. Tu nakonec hodnotí nejen on, ale i všichni followeři. Protože to je dneska důležitý, si o všem něco myslet a hlavně ten názor veřejně sdílet. Tak já si teda myslim, že je to naprosto skvělá cesta, jak se z toho vyvrátit.

Což se i mně někdy děje. A tak když se vyvrátim, tak se zase rychle navrátím třeba procházkou v lese, koupáním v ledový vodě, přečtením dobrý knížky, psaním nebo setkáním offline. To funguje nejlíp.

A koneckonců, zas to pak na tom instáči můžu nasdílet, no ni?  🙂

 

526total visits,2visits today

Mohlo by se ti líbit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *