Anděl

Já potkala dnes anděla s nalomeným křídlem,
šel pomalu do obchodního domu,
já bláhová myslela, že nebe je jeho sídlem,
on jen pousmál se tomu.

Já ptala se u keříkových rajčat v akci,
jak zlomil si svou touhu k letu,
on pohladil mě po tváři a řekl jen jedinou větu:
„To je jen vzpomínka na to, co mě nejvíc posílilo.“
Pak nabral si do sáčku brambor přesně kilo.

„No jo, ale jak se dostaneš zpátky do nebe?“
Já naléhala a on byl smíchem bez sebe.

„Máš to nějaké pomotané, zdá se mi.
I my andělé musíme umět být nohama na zemi.“
Pak vlepil mi do dlaně z kovové váhy etiketu, kde stálo pod kódem čárovým:

„Otevři se světu. Neboj se srdcí, křídel zlomených,
ať krok tvůj vede ke svobodě.
Když bude třeba rady mé, najdeš mě kdekoliv,
i mezi regály v uličce,co vede k balené vodě.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *