Boj se, boj se, my jsme dvě kostry a naše kosti, jsou ještě vostrý. Boj se, boj se, poslouchej co řekneme, když pěkně posloucháš, dostanem tě, kam chceme. Boj se, boj se, opovaž se smát, jen když jsi zlomený, budem si s tebou hrát. Boj se, boj se, dělej co ti přísluší, když uveříš, že …

Inkoust vpíjí se do drobných třísek, co bývaly dřív moudré stromy, překonaly nepřízně osudu bouře, deště, sucha hromy. Rostly vedle sebe jak bratři, ač každý jiný druh. propletení kořeny, rozdílné listoví, ale jeden duch. Teď pod inkoustem hrbí se těla voňavá, na zádech šrámy, vrytky pera, letokruhy moudrosti nesou tíhu „mocných“ a nápisy Divide et …

Kdyby byl život veršem, žili bychom v rytmu jambu a hned potom daktylu, to vážné by bylo směšné, a nešlo by tlačit na pilu. Kdyby byl život poezií, šlo by si povídat jen laskavým slovem, a každý krok na Zemi, by se rýmoval s Bohem. Rozepře by se nesly bez vzájemné viny, a kuchyní létaly, …

Jsme jako bublinky v limonádě, v láhvi zachycené, bubláme, šumíme, praskáme, a ačkoliv bříško je nasycené, chceme vzlétnout a obraz svůj vidět na hladině. Takový co myslíme, že nikdy nepomine. Otočit víčkem, uvolnit tlak, pak můžem vzlétnout, pošimrat nos, vznášet se prostě jen tak. A proto, než na dně společně se kát, než bublat v …

Dívám se na svět přes růžové brýle, občas dobarvím tebe i náročné chvíle. Ty brýle často realitu šidí a všechno jak ranní červánky vidí. Jenže víte, já miluju chvíle, kdy na nose mám tyhlety brýle. Možná kdyby je prodávali, jak rohlíky, na každém rohu, z frází: „Nejde to, nemůžu,“ by se stalo MOHU.

Miluju slunko a ráda plavu, lepší mít v písku nohy, než zarytou hlavu.  

Kdyby se vodo-pád jmenoval vodo-vzlet, byl by naruby celý Svět. Pršelo by ze Země do nebe, a já bych se odmilovávala od tebe. Ptáci by chodili všude pěšky, my létali v oblacích a ve slovníku by neexistovaly spřežky. Brankáři by se radovali z vlastního gólu, a tučnáci by bydleli na severním pólu. V chaosu by …

Život je terč a střed je můj cíl, v mysli klid, v rukách dost sil. Uvolnění, napětí ať střídá tětiva, na mušce vždy pevný bod, ať nepřízeň ve vlasech šedivá, nikdy neztupí můj ostrý hrot. Ať prsty objímají laskavě tělo luku, ať střílím jen v rytmu srdce tluku.  

Ať moudrost provází každý můj krok, ať vděčná jsem za nové ráno, ať laskavě ve tvářích přijímám každičký rok, ať má odpověď na život, na lásku, je vždycky ano. Ať opouštím lehce kazdičké lpění, ať vnímám čistě, sebe tebe, ať mou modlitbou je soucit a pochopení, ať v důvěře prožívám zemskou tíž, i lehkost nebe. …

Do slova zabalím trochu lásky, umím jím pohladit, zranit sebe, tebe i prohloubit vrásky. Prý na počátku všeho bylo, ale kdo význam slovu, Bohu dal, dává, by dál žilo? Člověk. Rituál slov každodenní, dává sílu nebo tvoří marné snění. Od úsvitu do prvního letu sýčka, po tvářích čas barevným prachem píše kruhy let, a hraje …