Cyrano

Já vždycky snila o tom,
že budu mít jazyk jako břitva.
Sypat rýmy z rukávu,
jak Cyrano při poslední sloce.
„Při posledním poslání, tě bodnu!“

Tak vůbec nevím, kde vzaly se ve mě, ty opatrnostní vzorce.

Přiznávám, že někdy kroužím kolem,
jak pták co ztratil mapu k teplým krajům.
Možná, že ve škole nás učili, že ta OPATRNOST patří k dobrým mravům.

A taky to, že po chybách přicházejí pochyby.
Tak místo upřímnosti někdy hrajeme si na ryby.
Z očí do očí strach máme,
kroužíme kolem, ohýbáme slova a ještě se omlouváme.

Ale co když růst, je právě o tom, se svědomitě učit a pak se to všechno zas odnaučit?
A možná kdyby nebylo škol,
tančili bychom v rytmu slov,co z hloubi srdce plynou.
Já třeba střílela bych rýmy jak Robin Hood šípy z kuše.
No dobře, já nevím, jestli měl kuši, ale co vím jistě je, že básníci jsou záchranáři duše.

Že probouzí to nejhezčí v nás.
A nebylo by na Světě krásně, kdyby bylo konečně slyšet náš hlas?

Tak mou zbraní je pero a mým nábojem je rým.
A chci koupat se v proudu slov slastně,
vidět význam dní všedních jasně,
jen tak být a psát básně,
než za mě poslední svíčka v kostele zhasne.

To by bylo krásné.

Tak než půjdu na kutě
a uslyším zvuky posledního vlaku,
budu modlit se a věřit, že najdu tě,
básníku,
můj Cyrano z Bergeracu.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *