Lásko moje

Lásko moje

Hledám tě v zákoutích úsměvů a v hlubinách velkých gest,
hledám tě všude v lesích, vízkách i v rušných ulicích velkoměst…

…a  někdy už nervózní jsem když nepřicházíš ráno, v poledne ani v šest….

Chtěla bych ti toho tolik povědět, lásko moje,
kolik k obědu snědla jsem knedlíků
a jaké sváděla jsem boje

….převážně….svoje…

Objímala bych tě a polštáře házele do postele,
hladila po duši, srdci, vlasech….těle ….bděle…

…bděle…tak cítila bych se pořád i nad sychravým ránem,
těšila bych se na každou maličkost
a smála se z plných plic, když nudle zaskočila by ti jak hltáš Ramen.

Lásko moje

Udělala bych ti místo na kartáček a možná i na ponožky,
vařila bych porce dvě  a trapný, barevný nápisy –  domov a tady bydlí láska,
bychom si našili na rozhožky.

A někdy by bylo divoko
a někdy tiše
a někdy veselo
a někdy klišé…

Lásko moje

No co ještě napsat.

Tolik toho o tobě už přece napsali větší básníci a umělci každé doby,
každý si tě představuje jinak a vkládá ti jiné vlohy.
Ten velké srdce, ten znesvářené rody.

Jen při těch popisech, přáních a snění jsme zapomněli,
že nejsi ničí
a že to MOJE a TVOJE tě pomalu ničí.

Pak skomíráš jak po posledním bodnutí  unavená včela,
tím míň s tebou jsem, čím víc vlastnit a zrkotit bych tě chtěla,

protože ty jsi všude….viď…

Lásko mo…

Lásko?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *