Inkoust vpíjí se do drobných třísek,
co bývaly dřív moudré stromy,
překonaly nepřízně osudu
bouře, deště, sucha hromy.
Rostly vedle sebe jak bratři,
ač každý jiný druh.
propletení kořeny,
rozdílné listoví, ale jeden duch.
Teď pod inkoustem hrbí se těla voňavá,
na zádech šrámy, vrytky pera,
letokruhy moudrosti nesou tíhu „mocných“
a nápisy Divide et impera.