Slovo

Do slova zabalím trochu lásky,
umím jím pohladit, zranit sebe, tebe
i prohloubit vrásky.

Prý na počátku všeho bylo,
ale kdo význam slovu, Bohu dal, dává, by dál žilo?

Člověk.

Rituál slov každodenní,
dává sílu nebo tvoří marné snění.

Od úsvitu do prvního letu sýčka,
po tvářích čas barevným prachem píše kruhy let,
a hraje si na slovíčka.

Čím starší jsem, tím raději obětuji velká slova,
jen v tichu slyšet je hlas, tep, tebe….Boha.

Ten umí tak krásně všechno shrnout v jedné větě,
jen člověk souvětí, fráze bez ladu skladu motá  v tom dnešním Světě.

A lež, zmatek, pýcha kvete….
a On se dívá, doufá, že vzpomenete…

že až poslední nitky osudu stáhneme z vřeténka,
budou z těch prázdných slov, frází a souvětí, zase jen písmenka….

a znovu na počátku bude slovo
a to slovo bude…

….TVOJE…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *