To co si myslíme, že je, to je Svět.
My v něm nebo on v nás?
Tvoří nespočet myšlenek, vět,
a někdy běží tak rychle jeho řád,
že trápíme se, že čas nejde vrátit zpět.
To co si myslíme, že jsme, to jsme a to jsou ti druzí.
Jen v naší hlavě jsou nepřátelé nebo milovaní druzi.
Snažíme se definovat Svět a taky sebe,
chytat se představ jako stébel trávy,
někdy při těch všech snahách ztrácíme z dohledu nebe,
a svoje boly zapíjíme hektolitry kávy.
A přitom život v žilách můžeme cítit a vnímat více,
jen když zůstaneme my i Svět bez definice.